Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Neděle 28.4.
Vlastislav
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Vločky na tvých řasách
Autor: kolibřík (Občasný) - publikováno 21.1.2006 (15:36:24)

   Myslela jsem si, že je to pryč. Že už tě beru jako jednoho z mnoha svých přátel... ale stačil jeden večer a já zjistila, že pro mě představuješ něco vyjímečného, čeho se nemůžu zbavit.

   O letních prázdninách ses ke mě přilížil, že jsem se tě skoro mohla dotknout, mé srdce jásalo a já doufala, že konečně, konečně ta láska, jak o ní všichni mluví přijde. Pak ale přišlo něco docela jiného, zklamání, slzy a bolest. Ublížil si mi, teda spíš já ti dovolila, aby si mi ublížil. Ty vlastně za nic nemůžeš, nic netušíš a asi ani tušit nebudeš. Nevěděl si, že když se líbáš za chatkami s mladičkou kráskou, způsobuješ tím to, že já sedím an pokoji, s přáteli, které mám ráda víc než sebe, ale teď s nimi nechci být. Dělala jsem veselou jako vždy, ale uvnitř jsme plakala a plnila oceán tisíci slz, které nikdy nikdo neměl vidět.

   A pak? Kráska tě omrzela, nebo ty jsi omrzel ji. Ani jsem se nestihla zpamatovat a osud tě svedl do cesty s mou snad nejlepší přítelkyní a dovolil ti zlomit jí po pár měsících srdce. Ani netušíš jaké to bylo poslouchat nejdřív, jak je to s tebou krásné, co všechno jste dělali u tebe doma. Dělat jakoby nic, mlčky poslouchat a přikyvovat, že je to fajn... Pak ale přišla krize ve vašem vztahu a já nechala své rameno smáčet slzamy, které si způsobil TY!

   Ale nedokázala jsem se na tebe zlobit. Ani nevím proč, ale dokola jsem ji přesvědčovala, ať ti dá ještě šanci, že se napravíš! Nepomohlo to, nevím jestli jste se k sobě nehodili nebo čím to bylo, ale skončilo to. Jediné, co zůstalo bylo její trápení, které ale naštěstí rychle zahnal jiný princ. To u mě to bohužel tak jednoduché není.

   Hledala jsem prince, který by mi pomohl na tebe zapomenout všude. Dokonce mezi tvými nejlepšími přáteli, možná jsem si bláhově myslela, že se tím k tobě přiblížím... vše jsem ale ukončila, když jsme si uvědomila, že líbání s tvým kamarádem způsobuje jen to, že myslím na tebe a chce se mi brečet...

    Nebylo to lehké. Ale na druhou stranu, co je lehké? A já také vím, že to lehké nebude. Alespoň v dohledné době. Abych alespoň trošku ulevila svému srdíčku, rozhodla jsem se tě přijmout za svého kamaráda, co víc za jednoho ze svých vážně dobrých přátel,kterých není moc. Jestli to byla chyba to ukáže čas, co ale vím teď je, že...

   Ten večer. Pro tebe nebyl ničím zvláštní. Prostě jsme měli vystoupení, já s vámi jela na Slezské, i když je to úplně z ruky, doprovodili jsem dom naši kamarádku a pak šli směr tvůj hrad. Byla tma, v oknech svítily žárovičky. My si dělali snad ze všeho legraci... ale ten sníh, ten zdrádný sníh. Andělé se proti nm spikli a vysypali na nás celý koš sněhových vloček. Snášely se tiše mezi nás, ty jsi je možná ani neviděl. Ale já ano, vnímala jsem je úplně všude. A v tu chvíli... v tu chvíli, když jsem si uvědomila, že jsi tam jen ty, já a andělský smích, asi mě trochu zamrzelo, že mě prostě jen neobejmeš a neřekneš, že mě máš rád. Je to tak jednoduchá věta a tak těžko se říká, zvlášť tobě, neříkáš ji jen tak na potkání.

   Nezbývá mi jen čekat... čas ukáže jestli se jí někdy od tebe dočkám, jeslti si ji zasloužím, nebo jestli mě potěší od někoho jiného... momentálně bych si přála, aby to byla spíše ta první možnost, ale všechno je tak pomíjivé... dneska tak, zítra jinak. A to mě právě děsí! Děsí mě to, že teď když jsem si konečně uvědomila, že tě miluji a že láska se dá zažít, i když miluje jen jeden... že ji stratím, říkám si "koho budu milovat, když ne tebe?!"

    Všechno je tak... zmatené? Vidíš ani sama nevím! Jediné, co vím je, že žádný sníh už nebude jako dřív... Vždy si vzpomenu na vločky na tvých řasách, jak ses na mě podíval a já si přála, aby nebylo žádné potom, jen teď. Protože oba dva nás to potom děsí. Vím, že tohle nikdy nebudeš číst, ani nechci aby si to věděl, ale jedno alespoň tušit musíš: "Po sněhových vločkách, ve světle andělů, posílám zprávu, že počkám, vždy tu budu a pomohu."



Poznámky k tomuto příspěvku
WhiteShadow (Občasný) - 21.1.2006 > Copy mého dřívějšího komentáře:
Poetický název.., popis jeho minulosti s tvou kamarádkou mi nepřišel moc záživný, ale to není důležité, protože to přirovnání s anděli a ta vločková atmosféra vykoupili vše. Moc pěkné, čisté, upřímné, inspirované a prožité..Hodnotím vysoce pozitivně.
Body: 4
<reagovat 
Bílý Tesák (Občasný) - 22.1.2006 >
Body: 3
<reagovat 
Sanny (Občasný) - 21.1.2006 > Je to krásné a něžné. Životem nás smějí vést naše sny, přání, tužby, ale také láska, dokonce i ta nenaplněná je smyslem našeho života...nechť se tvé sny stanou skutečností a přihodí se to, co se přihoditi má, aby jsi byla šťastná
<reagovat 
 kolibřík (Občasný) - 22.1.2006 > Sanny> ...ale také láska, dokonce i ta nenalněná je smyslem našeho života... mluvíš mi z duše a moc děkuju za přání
<reagovat 
Bell (Občasný) - 21.1.2006 >

Námět je psaný s citem, bez zloby, což se mi moc líbí. Co je v povídce na závadu jsou příliš dlouhé věty, nelíbí se mi tečky v textu (je, že... Teď večer a pod.), taky jsi tam sekla pár možná překlepů (viz : ani jsem se nestihla zpamatovat), drobnosti ale vadí. Ten smajlík tam nepatří už vůbec. Možná by to chtělo zarovnat do bloku a udělat odstavce. Také mi připadá že je to trochu jako by "šité horkou jehlou". Ale je tam cit, je tam prožitek mládí. Takže obsahově líbí.


Body: 4
Doporučil 
<reagovat 
 kolibřík (Občasný) - 23.1.2006 > Bell> Ahojda Bell Moc si vážím tvé kritiky, protože je to přesně ten druh kritiky, který mám ráda a který potřebuju! Tečky? Nojo, to je moje slabost, cpu je kam to jde i kam to nejde... a ty překlepy, možná to ani nebyly překlepy, mě ten pravopis fakt někdy dělá potíže, toho smajlíky si uvědomuju, pozdě ale přece, do bloku a odstavce to už mi bylo myslím jednou řečeno na Literu a už bych si na to měla začít dávat pozor! A to, že je to  šité horkou jehlou, to máš naprostou pravdu, přišla jsem domů, psala a psala, nepřemýšlela a snažila se to ze sebe dostat. Vím, že je to páté přes deváté jako většina mých "povídek", ale to jádro tam fakticky je, aspoň doufám, já ho tam cítím. Takže moc díky a klidně pokračuj, moc mi pomáháš
<reagovat 
 Bell (Občasný) - 23.1.2006 > kolibřík> Jsem moc ráda, že to bereš takhle, opravdu bych ti nerada ublížila  protože tvé texy jsou plné citu o kerém nepochybuji, že vychází z tebe. Nedej se odradit a makej
<reagovat 
lacca (Občasný) - 25.1.2006 > když jsem si uvědomila, že jsi tam jen ty, já a andělský smích...tak tohle teda probouralo muj cynismus. Libi se mi ta uprimnost, ktera z toho cisi, verim pevne, ze mas pred ocima zcela konkretni oci a zcela konkretni vlocky, kdyz to pises, protoze pokud tohle vyseknes bez konkretniho vzoru a citu, mas sice mou nejhlubsi poklonu za verohodnost...ale zaroven to pak zavani kycem. Tak doufam ze je to sen o konkretnim Princi, protoze pak je to krasne.
Body: 4
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter